( Rubrika: média ) Fenomén Masaryk

edit Právo, Víkend, 2. 3. 2018

Rozhovor pro přílohu Práva Víkend - o osobnosti Tomáše Garrigua Masaryka.

Fenomén Masaryk

Rozhovor vedla Mirka Paloncy

 

Vznik Československa by byl nemyslitelný bez osobnosti Tomáše Garrigua Masaryka. Jaký vlastně byl – manžel, otec, milenec, přítel... Měl vůbec nějaké přátele? I o tom jsme si povídali s historikem Michalem Stehlíkem v dalším ze série rozhovorů.

 

Masaryk ve svých pamětech zmínil, že během emigrace za první světové války mohl přijít dvakrát o život. Co by to znamenalo, vznikla by republika?

Velmi složitě. Samostatnou česko-slovenskou republiku bychom zcela jistě neměli. Samozřejmě, byli tu Beneš, o němž Masaryk tvrdil, že bez něho bychom republiku též neměli, významný Štefánik, legionáři, ale Masaryk byl vizionář, ukázal směr a garantoval ho svým životem, osobností. V tomto ohledu byl jednoznačně nepřekročitelnou historickou osobností.

 

Měl přátele? Byl oblíbený

Byl respektovaný, když něco napsal, všichni to četli, ale slovo oblíbený bych v jeho případě    nepoužil. Byl to nekompromisní člověk, asketický, ironik, který neustále něco a někoho kritizoval. Když v roce 1893 vystoupil z Mladočeské strany, protože se mu nelíbilo její směřování, napsal mu Karel Kramář, abych ho parafrázoval: „Vy neumíte být vojákem žádné strany, leda jen jejím komandantem.“ A měl v tom naprostou pravdu. Díky většinovému volebnímu systému Masaryk ve svém obvodě vyhrál volby do říšského sněmu za stranu, kterou sám v roce 1900 založil. Byla to miniaturní strana, kde byli v podstatě jeho žáci či sympatizanti. Neměl za sebou nějakých čtyřicet poslanců, byl vlastně jediným poslancem své strany. Strana, to byl Masaryk, vlivný, ale sám.

 

Byl takový i v soukromí?

Vlastně ano. Rodinu zapsal do sokola, ale sám tam byl jen párkrát. Já sokoluji doma, říkával, a opravdu to dělal. Cvičil každé ráno půl hodiny až do pozdního věku. Zase měl svůj individuální systém. Nejčastější slovo, které od něho, ale i od Charlotty, děti slyšely, bylo povinnost. Byla do diskuzní rodina, s dětmi si hodně povídali, ale povinnost a přísnost byly velmi silné vlastnosti, které ho provázely celým životem.

 

Jak je možné, že se tak výjimečná osobnost narodila v rodině negramotného kočího a kuchařky?

To je otázka.

 

Byl opravdu tzv. synem svého otce?

Neexistuje důkaz, že by nebyl, a ani Masaryk to nikdy nezpochybnil. Nicméně pochybnosti o tom, že matrikový otec nebyl jeho biologickým, se vinuly celým životem Masaryka. Nejvíc otazníků se vztahuje k jeho elitnímu vzdělání. Jak je možné, že kluk z tak nuzných poměrů se dostal na nejlepší školy. Za záhadu může být považováno, že přestoupil z brněnského gymnázia na výběrové ve Vídni. Podle oficiální verze doučoval Tomáš syna policejního prezidenta, a ten ho pak vzal s sebou do Vídně.

 

Jaký měli s otcem vztah?

Velmi chladný, na rozdíl od matky, s níž si byli hodně blízcí, navštěvoval ji i později s rodinou a ona jezdila za nimi do Prahy. S otcem si nerozuměl, měli naprosto odlišné světy.

 

Jeho dva bratři byli taky tak chytří?

Blíž měl k Martinovi, ale ten bohužel později zahynul na vojně. Druhý Ludvík provozoval více či méně úspěšně restauraci a kavárnu, s ním si Masaryk tak blízký nebyl. Málo se ví, že měl ještě sestru, která zemřela jako půlroční, když bylo Masarykovi osm. Také jemu s Charlottou zemřela dcera, Eleonora, rovněž půlroční.

 

Zarazilo mě, že například v Čapkových Hovorech s TGM, kde se vrací i k dětství, se téměř nezmiňuje o své rodině. Jaký měli vztah se Charlottou?

Byl to jednoznačně fatální životní vztah. Poznali se v Německu, když oběma bylo sedmadvacet let. Když ji poprvé požádal o ruku, ona odmítla s tím, že ho není hodna. To je jedna z linií, která se vine celým jejich společným životem. Ohromně si rozuměli na intelektuální úrovni, možná víc než na té milenecké, byť měli pět dětí, z nichž čtyři se dožily dospělosti. Je nesporné, že Charlotta ho vnímala jako génia předurčeného k velkým věcem a silně ho podporovala.

 

Myslel si to o sobě i on sám?

Teď budu trochu spekulovat, ale jsem přesvědčen, že ano. V  Hovorech s TGM je dokonce pasáž, kde tak trochu krouží kolem slova Prozřetelnost. Sice v tom smyslu, že je to těžký filozofický pojem, ale já z toho tak trochu čtu, že i on se cítil být vyvoleným pro určitý úkol.

 

Charlottin otec ze svého nastávajícího zetě ovšem příliš nadšený nebyl, nedala otci Charlotta později za pravdu?

Tomáš měl s panem Garriguem od počátku manželství velmi napjaté vztahy. Pro svého tchána byl nemajetným akademikem odněkud ze středu Evropy, pro svou dceru si jistě představoval někoho lepšího. Vždyť Masaryk neměl pořádně ani na to, aby si svou nevěstu odvezl z Ameriky domů do Evropy. Tchán mu nakonec půjčil. Dluhy měl ještě v době, kdy žili už jako manželé ve Vídni a měli dokonce děti. Bylo mu třicet a nebyl zabezpečený. Nakonec h zvláštním způsobem „spasila“ sebevraždu jeden z jeho studentů, který Masarykovi odkázal relativně velkou sumu peněz. Rodina se s ním o to soudila a on s nimi. I to je zajímavé. Masaryk, kterému majetek nic neříkal, který si za celý život nepořídil ani vlastní bydlení a žil s rodinou jen v pronájmech, se o ty peníze tvrdě soudil a vyhrál.

 

Ani to Charlottě nevadilo, neměla pocit, že mohla žít lépe, kdyby otce poslechla?

Co se týče majetku, na to měli stejný názor. Peníze pro ně byly jen provozní věc. Samozřejmě je potřebovali, aby mohli žít, ale hromadění majetku jim nic neříkalo.

 

Proč vlastně neodjela v roce 1914 s Tomášem. Byla přece Američanka, mohla válku přečkat v bezpečí.

V té době už trpěla depresemi, byla nemocná. Právě depresivní stavy byly v jejich vztahu asi nejvážnějším problémem, s nímž si Masaryk vlastně nevěděl rady. Doslova říkal, že má horor z psychických nemocí, proto ani nedokázal příliš reagovat, když se Charlotta propadala do depresí. V tom roce 1914 nejspíš netušil, že se vrátí za čtyři roky. S sebou ji vzít nemohl, protože jel do nejistoty, neměl téměř žádné finanční zázemí. On sice odcházel sám, ale s jejím vědomím. Dohodli se, že odjede, aby naplnil svou vizi.

 

Přesto byly následující roky pro Charlottu hodně těžké...

To určitě byly. Když v roce 1915 Masaryk v Ženevě vyhlásil nezávislost Čech na Rakousko-Uhersku, tak kromě toho, že se stal vlastizrádcem a byl na něj vydán zatykač, zastavila mu rakouská vláda univerzitní plat. Charlotta zůstala bez prostředků a Tomáš nechal na svých přátelích, aby se o ni postarali. Masarykovi určitě nebylo jedno, co je s jeho rodinou, i on prožíval obrovský stres vůči Charlottě. Nicméně to nejhorší mělo ještě přijít. Dcera Alice byla zatčena a několik měsíců vězněna, Jan byl ve válce a v roce 1915 zemřel ve čtyřiatřiceti letech na tyfus syn Herbert. Charlotta se zhroutila a v roce 1918 byla hospitalizovaná v psychiatrickém sanatoriu a dokonce zbavena svéprávnosti. Masaryk koncem roku 1918 přijel triumfálně do Prahy, složil prezidentský slib a pak jel do psychiatrického sanatoria, kde měl ženu. Oběť té rodiny pro jeho velkou věc byla obrovská.

 

Nikdy mu nevyčetla, že tu zůstala sama?

O žádných výčitkách se neví. Charlotta se naopak v těch několika letech, které jí ještě zbývaly, protože zemřela už v roce 1923, snaží v rámci svých psychických a fyzických sil být společensky aktivní. Zasazuje se o volební právo žen, vstoupí do sociálně demokratické strany, Masaryk členem nebyl.

 

Měl Masaryk milenky? Třeba v době, kdy byl čtyři roky v exilu?

O žádných nevíme. To, co se teď objevuje, třeba vztah s novinářskou Oldrou Sedlmayerovou nebo sochařkou Helenou Scholzovou-Železnou, bylo až po Charlottině smrti, od Tomášových 73 let výš. Na druhé straně ho to velmi zlidšťuje. Nebyl jen ikonou, byl normální chlap, který potřeboval partnerství. S Oldrou píšou společně články, on tam tu práci měl vlastně vždycky, ale s ní to byl i velmi silný vztah i fyzicky.  Z jejich vzájemné korespondence vyplývá, že si psali o nejintimnějších věcech.

 

Přiblížilo se mu některé z dětí?

V tom mýtu Fenoménu Masaryk určitě syn Jan, byť jde tragickou postavu českých dějin. Dokonce ho osobně trochu podezřívám, že důvodem, proč byl ochoten vstoupit do Gottwaldovy vlády, bylo přesvědčení, že po Benešovi by měl být prezidentem právě on. Aby byl zase Masaryk na Hradě. Vnitřně bych vyzdvihl Herberta, který byl skvělý umělec, sportovec i velká osobnost, nicméně zemřel v roce 1915 jako velmi mladý. Ty děti to neměly vůbec jednoduché. Ony toho „tatu“ vnímaly psychicky velmi těžce. Od mala byly konfrontovány s něčím takhle mimořádným, pořád se mu snažily vyrovnat a ono to nešlo. Na dceři Alici to bylo obzvlášť vidět. Snažila se rodičům so nejvíce přiblížit, byla vlastně stejně přísná jako oni. Nakonec prožila smutný, puritánský život bez blízkých vztahů. Na sklonku otcova života dokonce přísně hlídá jeho obraz a brání ženám v přístupu k němu.

 

Masaryk se stal počtvrté prezidentem ve čtyřiaosmdesáti měsíc po mrtvici. Proč neodstoupil dřív v době, kdy cítil, že se jeho stav zhoršuje?

Šlo o otázku nástupnictví. V roce 1934 vůbec nebylo jasné, že by se pokračovatelem v prezidentském úřadu měl lehce stát Edvard Beneš, kterého si velmi přál. Trvalo to další rok, Masarykovo zhoršující se zdraví a intenzivní politická jednání, aby se Beneš stal prezidentem, to je období mezi volbou 1934 a abdikací 1935.

 

Měli jsme v posledních sto letech podobně silnou osobnost?

V podstatě ne. Mohu např. zmínit, že v roce 1933, ještě před mrtvicí, napsal Masaryk recenzi na Hitlerův Mein Kampf. V recenzi píše, že jde o velmi nebezpečné dílo. Vezměte si, že jemu v té době bylo 83 let, přesto, dokáže nahlédnout, že nejen hitlerismus, ale i samotný Hitler je obrovský problém pro celý svět. A to napsal v roce 1933, kdy se Hitler teprve dostával k moci, kdy to vlastně ještě nezačalo. Na základě jedné knihy, kterou si přečetl, vytušil obrovské nebezpečí a trefil se.

 

Ani Václav Havel by se mu nepřiblížil?

Václav Havel je tomu z mého pohledu velmi blízko. Na druhou stranu Masaryk má jednu schopnost, kterou neměl a nemá nikdo jiný z našich politiků. On byl „weltman“, byl rozkročený mezi Ruskem, Velkou Británií a Spojenými státy, mluvil pěti jazyky, četl v originálech, a byl tak schopný pochopit kulturu jiných národů. V tom je v podstatě neopakovatelnou. S Havlem si jsou podobní v tom, že se skrze ně svět o Čechy začal zajímat.

 

Poslední články v rubrice

Použité štítky

demokracie Masaryk první republika